Plemeno je dnes, stejně jako v minulosti, v podmínkách severní Evropy a jejich rozsáhlých lesích, hojně využíváno pro svůj primární účel – lov losů, ale také medvědů, rysů, divokých prasat a ostatní vysoké spárkaté zvěře.
Mimo lov využívají jejich výborného čichu i švédské bezpečnostní složky nebo jsou využíváni, jako záchranářští, či dokonce canisterapeutičtí psi.
V České republice Jämthund své lovecké využití více než nalezl a prokázal. Je opravdu špičkovým lovcem a skvělým pomocníkem svému vůdci.

Stejně jako většina ostatních špicovitých plemen neprodělal Jämthund od svých skutečných počátků sahajících do dálné historie, tak dramatický vývoj, jako některá dnes běžná psí plemena. Jeho stavba těla je stále blízká ideálu, který vyprodukoval drsný severský kraj a nutnost přežít v nelehkých podmínkách.
Losí psi byli nejprve širší skupinou s mnoha lokálními varietami. Dříve byli tito psi často nazýváni spíše podle způsobu využití při lovu bez striktního rozlišování exteriéru. Původně byly rozlišovány spíš jen dvě základní skupiny loveckých severských špiců. První skupinou byli ledhundi, kteří vypracovávali stopu zvěře na řemeni a pak löshundi, kteří pracovali na volno.
K uznání standardu FCI došlo až v roce 1946, čímž byla korunována letitá snaha chovatelů z kraje Jämtland o uznání samostatného plemene. Doté doby bylo plemeno v úzkém sepjetí s norským losím psem – elghundem, plemenem sice příbuzným, ovšem již tehdy na první pohled vizuálně odlišným.